Přečtěte si 4 soutěžní dílá, která jsou od dětí ze základní školy Špindlerův Mlýn.

Cihly pro katedrálu sv. Ducha

1. část: Na lodi

Kapitán: Pohněte!!!! Veslujte rychleji, dnes do večera musíme být v Pražském přístavu.

1. důstojník: (Posádka hraje únavu) Kapitáne, posádka už nemůže dál veslovat, potřebují pauzu!

Kapitán: Musí vydržet, za chvíli budeme v přístavu. (Po chvilce přijíždějí do přístavu) Jsme tu, vyložte cihly na támhlety vozy. (ukáže na vozy a posádka začne vykládat cihly)

(Loď zůstává v přístavu a 10 vozů se vydává na cestu)

2. část: Cesta ke katedrále

Vedoucí Kočí: (Když vyjedou z města, tak se v půlce cesty zastaví na cestě v lese)  Prrrrrrr, zastavte. Koně si musí odpočinout a nezapomeňte zkontrolovat náklad, ani jedna cihla se nesmí ztratit. (Ostatní kočí kontrolují náklad)

(Jeden kočí přiběhne k vedoucímu)

1. Kočí: Pane, máme problém, prasklo nám kolo u vozu.

Vedoucí Kočí: No a co já s tím? Tak tam dejte náhradní.

1. Kočí: No a právě v tom je ten problém, žádné náhradní není.

Vedoucí Kočí: A proč?

1. Kočí: Náklad zabral tolik místa, že nezbylo místo na náhradní díly.

Vedoucí Kočí: To mi jako chcete říct, že nemáme náhradní díly?

1. Kočí: Ano, pane.

Vedoucí Kočí: (Přijde 2. kočí a začne je poslouchat) To je špatné(začne přemýšlet), ale naštěstí jsem vymyslel plán, který to všechno vyřeší.

2. Kočí: A jaký je ten plán?

Vedoucí Kočí: Ten plán je takový, že… (2. kočí mu skočí do řeči)

2. Kočí: Jaký je ten plán?

Vedoucí Kočí: Kdybyste mě nechal domluvit, tak bych vám to řekl.Takže ten plán je takový… (znovu mu skočí do řeči)

2. Kočí: A jaký je teda ten plán?

Vedoucí Kočí: (už říká naštvaně) Jestli mě ještě jednou přerušíte, tak vám i vašemu kolegovi ten plán neřeknu! Takže vy tu zůstanete. (ukazuje na 1. Kočí) Já s dalšími vozy pojedu napřed a vy si odpojíte jednoho koně od vozu a dojedete do nejbližšího města pro nové kolo, přiděláte ho a pojedete za námi.

1. Kočí: Ano, pane

(Vedoucí kočí dává rozkaz a ostatní odjíždí, jenom jeden vůz stojí v lese)

3. část: Rozbitý vůz

1. Kočí: (Mluví na pomocníka) Ty počkej tady s cihlami, koněm a vozem, já si vezmu druhého koně a dojedu do města pro nové kolo.

Pomocník: Ano.

(1. kočí odjíždí do města)

(Pomocník si začne pobroukávat a omylem shodí jednu cihlu na zem a ta se rozbije. Panicky se rozklepe a dostane infarkt)

(Po chvíli přijede 1. kočí i s kolem.)

1. Kočí: (Sleze z koně, podívá se na pomocníka zděsí se) Co se tady asi stalo a proč tu leží můj pomocník? (Koukne na rozbitou cihlu) A proč tu leží ta rozbitá cihla? Nevím.(Opraví kolo, naloží pomocníka, přidělá koně a odjede za ostatními)

4. část: Shledání u katedrály

(1. kočí přijíždí ke katedrále, kde čekají ostatní)

Velitel Kočí: (1. kočí přijde k vedoucímu, u kterého stojí vedoucí stavby) Aááá. Výborně tak jste tady, už nám pomalu začaly docházet cihly.

1. Kočí: Ano jsem tu, ale stala se jedna nešťastná zpráva (začne přemýšlet)- tedy se staly dvě nešťastné zprávy.

Vedoucí Kočí: A co se stalo?

1. Kočí: Myslím si, že můj pomocník dostal infarkt.

Vedoucí Kočí: A proč dostal infarkt? A co je ta druhá špatná zpráva?

1. Kočí: No právě že dostal infarkt, protože rozbil jednu z cihel.

Vedoucí stavby: (Vyděšeně říká) To je strašné -  těch cihel bylo objednáno přesně tolik, kolik jsme potřebovali. Bez jedné se nebude moci stavba dokončit a kdybychom čekali na nové, by bylo moc pozdě. Katedrála se má dokončit už za týden.

Vedoucí kočí: Hlavně žádnou paniku! Naštěstí jsem jich vzal o dvacet víc - mám je u sebe ve voze. Hned pro ně dojdu.   

Vedoucí stavby: Výborně! Tak se může stavba dokončit.

Vedoucí Kočí: Tak tady jsou (donese bednu s cihlami)

Vedoucí stavby:  Mockrát děkuji.

Vedoucí Kočí: Nemáte zač, ale my už musíme jet, tak nashledanou.

(Vozy odjíždějí, katedrála se dostavuje a když je dostavená, tak odejdou i stavitelé a znovu se přijdou společně se  všemi herci uklonit).

Tomáš Hanuš  

Cihla pro katedrálu

Je leden, je chladno a vlhko, je pod nulou, všude sníh,led……Brrrrrr. Malá holčička se vrací ze školy,loudá se, je jí zima.

„Jé, to je ale krásný kostel,“ zastaví se holčička a kouká na velkou starobylou stavbu. „To není kostel, ale katedrála,“ ozve se slabý hlásek. Kdo to jenom mohl být?? Přemýšlí holčička, když se zmateně rozhlíží kolem sebe, nikoho nevidí. Tady, dole!“ zesílí hlásek. „Ty!? Ty mluvíš?? Cihla a mluví, že se mi to jenom zdá. „Ale nezdá, každá cihla mluví, ale ne s lidmi,“ vysvětlí jí cihla. „Ale, proč se mnou teda mluvíš? Já sem přece taky člověk!“ podiví se holčička. „No, to nevím. Můžu se tě zeptat jak se menuet?“ „Zuzanka,“ odpoví holčička. Rychle se zeptá: „Mají cihly jména??“ zeptá se jako by se styděla za to že neví. „Samozřejmě, já jsem Adolf a támdle je můj bratr Azor, támdle sestra Zora. Všichni tady máme jména.“

„Ale proč se tu válíš na zemi a nejsi v katedrále? Asi bude pršet, pojď, vezmu tě domů,“ navrhne holčička. Cestou jí cihla vysvětlí, že přišla o mámu a tátu a že na té zemi leží už skoro 5 let. Najednou se holčička zarazí. „To je smutné, ale proč je kousek katedrály postavený a kousek zbořený?“ zeptá se nechápavě holčička. Cihla vzdychne a spustí: „ Jednou přišel vítr, bouřka, kroupy, blesky a část zbořili, té katedrále bylo 695 let a takle už je téměř 5 let, v červnu bude mít 700. výročí,“ vykládá smutně cihla. „A to se s tím nic nedělá?“ „Ne, nejsou peníze.“ Cihla vypadá opravdu smutně. Najednou stojí před domem kde holčička bydlí. Vejdou.

Cihla bydlela u holčičky, bylo tam teplo, ne jako na chladné zemi u katedrály. Až jednoho dne….

…. „Sehnali se peníze, říkali nám to ve škole, to je skvělé ne?? Musím tě odnést zpátky,“ říká holčička s radostí v hlase, ale smutkem v očích, ví že se s cihlou bude muset rozloučit. „Moc děkuju, za všechno,“ poděkuje cihla.

„Ahoj holčičko, copak to máš za cihlu?“ zeptá se nějaký pán. „To je cihla pro katedrál,“ odpoví holčička. „Pojď se mnou,“ pobídne jí. Dovede jí ke katedrále a pobídne jí, aby položila cihlu na ostatní cihly. „Ahoj,měj se hezky,“ řekne holčička se slzami v očích, když ji pokládá na zeď.

KONEC

Hana Stoklasová

Chrám sv. Ducha slaví 700 let

Rozhovor s Cihlou

Reportér: Dobrý den, pane Cihlo mohla bych s Vámi  udělat krátký rozhovor?

Cihla: Dobrý den, ano s radostí.

Reportér: Děkuji, chtěla jsem se zeptat, jak se těšíte, až Vás zase vestaví do            

Chrámu?

Cihla: Ano, těším se moc.

Reportér:Tak to je dobře a máte tam nějaké příbuzné nebo kamarády?

Cihla: Ano, mám tam moji milovanou ženu a svoje dvě děti a samozřejmě mám tam hodně přátel, my totiž vycházíme všichni se všemi.

Reportér: Tak to tam budete mít zase určitě dobrou atmosféru, že?

Cihla: Ano, to určitě.

Reportér: A jaké máte ve chrámu klimatické podmínky?

Cihla: No v létě máme krásně teplíčko, ale v zimě je trochu zima. Ale vždycky se

to dá vydržet.

Reportér: A ještě poslední otázka, kolik je Vám let? Jestli to není teda tajné?

Cihla: Tajné to není - je mi přesně 7OO let.

Reportér: Tak to už máte dost věcí za sebou. Ale myslím, že Vás toho taky ještě

dost čeká.

Cihla: Ano, také myslím

Reportér: To byla poslední otázka, tak pozdravujte rodinu i přátelé a mějte se

 dobře. Děkuji za rozhovor.

Cihla: Ano, pozdravovat budu. A vůbec nemáte zač, bylo mi potěšením. Nashledanou.

Pro rádio Blaník Evelína Všetečková.

Denisa Hlaváčová

Katedrála  svatého Ducha slaví 700 let

„Momentálně stojím na náměstí v Hradci Králové před katedrálou svatého Ducha.Tato katedrála letos slaví již 700 let kdy byla postavena.Proto se naše rádio rozhodlo udělat rozhovory s místními cihlami, které tvoří zeď tohoto už 700.let staré katedrály.“

 „A máme tu první rozhovor.“

Reportérka: Dobrý den

Cihla č.871: Dobrej

Reportérka: Ráda bych se Vás zeptala jak jste tady strávila těch 700 let?

Cihla č.871: No já úplně v pohodě.Já už sem předtím než jsem byla zastavěna sem, tak jsem                                                            

zdobila dům rodiny  Stromové, jenže dům se pak nechal zbourat, tak mě dali  sem.

Reportérka: To je velice zajímavé.Jestli se mohu zeptat…… ( cihla ho přeruší )

Cihla č.871: No tak se ptejte nemám na Vás celý století.

Reportérka: Před kolika lety jste byla vyrobena?

Cihla č.871: No to si děláte legraci, to je moje osobní věc.Nashle.

 „Tak to moc dobře nedopadlo, ale máme tu také slečnu cihlu č.10 346.“

Reportérka: Dobrý den

Cihla č.10 346: Ahoj J

Reportérka: Vidím, že jste usměvavá a tak by mě zajímalo, jestli jste byla stále takto

usměvavá a nebo jestli Vám bylo někdy do pláče.

Cihla č.10 346: Do pláče mi asi tady nikdy nebylo, já jsem totiž usměvavé děvče a život 

prostě miluji.

Reportérka: Tak to je dobře, když naše katedrála má tak usměvavé cihly.Poslední otázečka,                

jaké zde máte klimatické podmínky?

Cihla č.10 346: No musím říci, že tady není ani moc vlhko a to je velice dobře.

Reportérka: Děkuji za rozhovor a ať jste stále tak usměvavá jako jste teď.

Cihla č.10 346: Díky

„Tak a my přejeme katedrále, ať tu stojí minimálně ještě dalších 700 let.“

„Pro rádio Krokodýl, Amanda Vzteklá.“

Simona Koptíková