Galerie Uffo zahájí společnou výstavu obrazů a soch dvou umělců, kteří patřív současné době k nejvýznamnějším tvářím malířství a sochařství v Čechách. Zahájení výstavy Synapsemalíře Patrika Hábla a sochaře Jana Kováříka se bude konat v úterý 12. srpna od 18 hodin v Galeriitrutnovského centra Uffo.

Oba umělci vystudovali na Akademii výtvarných umění v Praze. Patrik Hábl studoval u profesora Vladimíra Kokolii a Jan Kovařík absolvoval sochařský ateliér Jindřicha Zeithammla. Kromě studií na stejné škole je spojuje podobný pohled na tvorbu a fascinace japonským uměním. „Zdánlivá jednoduchost, monumentalita a čistota vystavených artefaktů bude výzvou pro diváka,“ říká kurátorka Galerie Uffo Paulina Skavová.

Patrik Hábl ukazuje sílu a krásu tradičních uměleckých forem i v dnešní době. Zachovává vizuální a estetickou přitažlivost klasických krajinomaleb, přestože v prvé řadě zachycuje především krajiny vlastní mysli. Linie a tvary, které často nanáší bez použití štětce, totiž stále na mentální úrovni připomínají náš svět a tradiční představy o jeho zobrazování. „Háblovu tvorbu lze ale také vnímat jako výraznou spojnici mezi autorovými oblíbenými přírodními scenériemi a jejich odrazem v nás. Patrik Hábl dlouhodobě řeší souvislosti mezi naším vnitřním světem a okolní krajinou,“ popisuje autorovu práci ředitel Uffa Libor Kasík. „Dnes nás krajina nezajímá, protože v ní nežijeme a neprocházíme jí. Žijeme v globalizované době plné obchodních center a silničních obchvatů a netušíme, že se začíná něco dít i s naší vnitřní krajinou; nevíme, kdo jsme,“ doplňuje autor.

Jan Kovářík patří k autorům, kteří svou tvorbu budují na základě klasických sochařských forem a principů, ale kterým se zároveň podařilo tyto formy a principy přesáhnout. Díky tomu mohou vznikat a vznikají ojedinělá díla. Kovářík svými plastikami hledá a ozřejmuje základní principy sochařských forem, kompozice a prostorového uspořádání. Intenzivně zkoumá funkci a vlastnosti struktur, povrchů, barev, materiálů. Od dříve převážně geometricky laděných forem nabývají v posledních letech jeho práce častěji amorfních až biomorfních tvarů. Setkáváme se s díly plnými barev a objemů. Sochy bývají nazývány často pouze jednopísmennými názvy nebo číselnými řadami, což budí dojem, že se může jednat např. o objekty vzešlé coby výsledky a produkty vědeckého výzkumu. Přitom v přímém kontaktu ať již vizuálním nebo haptickém se neubráníme pocitu, že se setkáváme se svébytnou bytostí, která zde stojí sama o sobě jako nová entita, jako forma nové existence, která vykrystalizovala ze všeobecného vesmíru idejí a skrze svého autora a jeho práci počala svůj samostatný život v realitě našeho světa.

Výstavu mohou návštěvníci zhlédnout do 9. září 2014.